Na začátek jsem se rozhodla napsat krátký příběh o tom, jak jsme se s Tomášem rozhodli farmařit a co nás k tomu vedlo. Nutno podotknout, že to je můj pohled na věc.
Vyrůstala jsem v rodinném domě na malé vesnici u Poděbrady. Děda byl zootechnik a milovník všech zvířat. Nutno podotknout, že ač zvířat bylo doma vždycky dost, ne vždy ty podmínky byly takové, jaké bych si třeba dnes představovala. Třeba dovezl 1000 kuřátek no a ty když vyrostly do slepiček, běhaly po celé zahradě a dvorku a dovedete si představit, co to dělalo s nervy mojí maminky, ten bordel všude z nich. Vždy jsme měli prasata a spoustu drůbeže, králíky, jednu chvíli i koně a býky. Sem tam se objevily ovce nebo kozy. Samozřejmostí byli psi, všichni chlapi z rodiny jsou a byli myslivci, takže u nás vedli čeští fousci, u kterých jsem zůstala, akorát přibily ještě jezevčíci. Když jsem nějaké zvířátko chtěla, děda ho sehnal a dovezl mi ho. Třeba fretku, papoušky, kozu, atd. Takže to, že jsem celý život chtěla být veterinářkou, je pochopitelné a to se i stalo. Nicméně v současné době mě více než praxe veterinárního lékaře chytlo farmaření, a to jak práce se zvířaty tak i pěstování rostlin a plodin. Je to výhoda, když si svoje zvířata můžu léčit sami a včas poznám, že se něco děje, to jo. Ale to farmaření je pro mě momentálně top věcí v životě, která mě naplňuje. Vždycky jsem snila o stádu masných krav a o vlastním koni a o tom, že jednou budu mít svoji farmu. A sny se fakt plní... Je to dřina, to jo, ne vždy se všechno povede tak jak jste chtěli a ne vždy je to idylka, ale myslím, že to stojí za to.
Když jsme se s Tomem rozhodli, že koupíme baráček a nastěhujeme se do svého, prvotním cílem bylo najít dům s velkým pozemkem primárně pro naše psy s tím, že možná budeme něco pěstovat nebo chovat. Když jsme koupili zemědělskou usedlost v malebné obci Křešice u Libáně, obklopenou poli a lesy, prvotním cílem byla vlastně soběstačnost. Produkovat zdravé potraviny hlavně pro vlastní potřebu a pro rodinu. Poslední dobou mě zajímá i permakultura a její principy. Naším cílem jsou spokojená zvířata a prvovýroba bez zbytečné chemie, co nejpřirozenějším způsobem. Na naší farmě jsme druhým rokem, a když vidím, jak se nám to rozrůstá, říkala jsem si, proč to vlastně nemít jako obživu? Produkovat zdravé potraviny a suroviny pro sebe, rodinu i okolí., žít v souladu s přírodou. Takže naším cílem a velkým snem je i to, abychom farmu měli jako hlavní obživu. Je to práce, která nás neskutečně baví, chceme ji dělat poctivě a dobře, a kdyby nás to i živilo, budu šťastná.
